„Cigárem to neskončí!“ byl název hapenningu, který ve známé pražské Mlýnské kavárně na Kampě  zorganizoval Občanský institut s podporou Pravého břehu na protest proti drastickému zákazu kouření, které vstoupí v platnost koncem května a které je nejpřísnější v Evropě. Jde nejen o narušení vlastnických práv majitelů restaurací, ale i o likvidaci tradiční české hospody a o vytlačení skoro celé jedné třetiny populace z veřejného prostoru do vyhnanství chodníků před restauracemi.

Na hapenningu vystoupili kavárník Martin Kotas, herec Jiří Bartoška, bývalí disidenti Alexandr Vondra a Karel Palek (filolog, publikující pod autorským jménem Petr Fidelius), spisovatel a nakladatel František Mikš a poslanec Marek Benda či senátor Jaroslav Kubera. V publiku akci sledovali například Karel Schwarzenberg či předseda ODS Petr Fiala.  Pořad hudebně doprovázel pražský harmonikář Pepíček Čečil.

Martin Kotas připomněl, že nejde o ochranu nekuřáků, ale diskriminaci kuřáků. „Na Malé straně už jsou jen dvě hospody, kde se smí kouřit“. Jiří Bartoška, který má za sebou rakovinu, upozornil, že nechá na Bohu, kdy zemře. A ne na státu. Následně přečetl úryvek z knihy Františka Mikše Obrana ženských tvarů, která je obranou hezkých a příjemných věcí v životě, jako jsou ženy, krása, tabák a víno. František Mikš varoval, že „každý soudný člověk vidí, že zde již zdaleka nejde o ochranu nekuřáků, personálu hospod a restaurací či mládeže, ale o snahu totálně sprovodit ze světa něco, co je od nepaměti jeho součástí.“ 

Senátor Kubera přinesl účastníkům karton cigaret bez varovných obrázků a nahlásil hned několik iniciativ: zorganizování pochodu kuřáků („bude to větší než Prague Pride“), založení nikotinistické církve a kuřáckého skanzenu. „Pak nás bude muset zákon chránit a z Evropské unie na to ještě získáme dotace“.

Poslanec Marek Benda připomněl první střet s antikuřáckou hysterií, kdy Jiří Dienstbier po návratu z Havlovy cesty do USA v roce 1990 prohlásil, že nebojoval dvacet let proti komunismu, aby mu někdo zakazoval kouřit. A využil situace a představil novou iniciativu. Obrací se na ministra zdravotnictví, aby objasnil, na která zařízení se zákon vztahuje. Kouřit se totiž nesmí v tzv. prostoru stravovacích služeb. Co ale na místech, kde se žádné „pokrmy určené k přímé spotřebě v provozovně“ nepodívají? „Pokládám za záměrné klamání veřejnosti, že úplný zákaz kouření se vztahuje i na bary, herny, nálevny či výčepy.“ 

Alexandr Vondra zdůraznil, že by se kuřáci jsou 30ti procentní menšina a tak by se jí mělo věnovat alespoň zlomek ochrany, jako jsou menšiny jiné, výrazně menší. „S tímhle začne každý ministr zdravotnictví. Jakmile zjistí, že s ničím v tom molochu nepohne, pustí se do kuřáků“.

Karel Palek se zamyslel nad tím, že v důsledku protikuřáckého zákona bude muset restauratér odepřít přístup do svého podniku některým hostům jen proto, že jejich způsob života se od toho většinového v jednom speciálním bodě odlišuje. A zeptal se: „Představme si, že by byli takto postiženi příslušníci jiných menšin, třeba cikáni nebo barevní přistěhovalci…“