To asi Evropa nezařídí, např. návštěvy důchodců, kde dítě nejen nepřekáží, ale je dvojitým darem. Sama výroba je nesmysl, žena-matka je instinktivně rozpolcena, svému podvědomí dočasnou “ztrátu” dítěte odložením nevysvětlí. Odtud nejen pracovní úrazy, ale často i mimovolná destrukce pracoviště, vztek doma z nezdaru, nebo zlořád, který vidíme v našich školách. Neuspokojené mateřství se stane zvykem, habitem, stylem, přístupem trvalým, diagnozou.

Bruselská mužská konstrukce nového mateřství je toho nechtěně dokladem, muž ovšem klidně opouští potomstvo kvůli lovu, válce, podnikání. Právě pro zajišťující ženu. Jinak bude domov lovištěm i bojištěm, minimálně v chování dětí.