Bělohradský: od liberalismu přes relativismus k nenávisti vůči Západu

2.3.2007
Roman Joch

Mnozí z občanské, liberální pravice jsou zklamáni intelektuálním vývojem, jenž Václav Bělohradský prodělal za posledních patnáct let. Kdysi stoupenec liberalismu a kapitalismu, dnes neo-marxistický odpůrce západní společnosti.

Jak červená nit se však Bělohradského uvažováním vine jeden jeho proklamovaný atribut: filosofický a morální relativismus. Již ve svém liberálním období byl relativistou. Jeho pozice byla více-méně tato: protože žádná absolutní, objektivní pravda neexistuje, každý má tu relativní „pravdu“ svou, a podle ní má mít svobodu žít si svůj život. Protože neexistuje univerzální pravda o dobru, lidé mají mít svobodu.
Již tehdy jsem byl přesvědčen, že relativismus je nedobrým základem pro obranu svobody. Domnívám se, že hodnotový relativismus je pro svobodu zhoubný,. Jinými slovy, když někdo v sobě kombinuje liberalismus i relativismus, časem jeden z nich musí pryč. To byl i případ Bělohradského: jeho relativismus přehlušil a zadusil jeho liberalismus a přivedl jej na jeho dnešní pozici postmoderního nepřítele západní civilizace.

Proč je relativismus neslučitelný se svobodou? Protože úspěšné filosofická a politická obhajoba svobody jednotlivce může být založena jen na nedotknutelnosti osob, na vnitřní hodnotě a důstojnosti každého člověka, na tom, že jsou věci, které nikdy nikdo nesmí na nevinném člověku záměrně páchat. Tedy že existuje objektivní morální řád, který mnohé skutky zakazuje, ale tím zároveň chrání člověka před svévolí většiny, jednotlivců i státu. Relativismus působí zdánlivě liberálně, je-li aplikován na jednotlivce a jeho životní styl; je však již extrémně neliberální, svévolný a tyranský, je-li aplikován na skutky vládců, režimů a jejich zacházení s občany. „Žádná objektivní pravda ohledně univerzálně platného dobra neexistuje“ – znamená to tedy, že vládcové mohou vládnout, tj. nakládat se svými poddanými, dle svých relativních „pravd“? Znamená to, že s nimi mohou dělat cokoli? Ano, dle relativistických premis to znamená právě to. Což ale znamená, že poddaní žádnou svobodu či práva mít nebudou. Zároveň to ale implikuje, že neexistuje kriterium, které by jedny režimy označilo jako spravedlivé a jiné jako nespravedlivé. Rozdíly mezi režimy se stírají, a relativista se stává buď cynickým obhájcem svévole vládců, anebo „rebelujícím“ pozérem, který rovnou mírou kritizuje režimy všechny, svobodné i tyranské – ale vždy jen z pohodlí a bezpeční režimů svobodných. To je i případ Bělohradského.

V 60. letech 20. století se mnozí levicoví intelektuálové nekomunistického Západu se stali z marxistů pod vlivem Frankfurtské školy neo-marxisty. Předtím za nespravedlivou považovali západní kapitalistickou ekonomiku, nyní začali za nespravedlivou a přímo zlou považovat západní civilizaci ve všech jejich aspektech. Formálně se stali relativisty; fakticky však nadevše nenávidí Západ: jak jeho tržní ekonomiku, tak i svobodnou politiku a židovsko-křesťanskou morálku. Ve své nenávisti vůči Západu se stali vyhraněně západo-centričtí: všechny zlé skutky, které kritizují, spáchal jen Západ; a nekritizují žádné zločiny, jež spáchala civilizace jiná – vlastně je ani nezmiňují, jako kdyby ani neexistovaly.

Václav Bělohradský ve svém eseji

Být vlastencem Západu?

z roku 2004 (všechny jeho články jsou na www.tady.cz/hawkmoon/) polemizuje s výrokem tehdejšího kardinála Ratzingera o tom, že Západ je obětí „patologické nenávisti k sobě samému… neváží si už sebe sama a ze svých dějin vidí už jen to, co je odsouzeníhodné a ničivé“ takto:

„Kdo by mohl zapomenout na zoufalé, morálně inspirované ‚Ne‘ Ivana Karamazova Bohu který připouští (či snad chce?) utrpení nevinných dětí? Pozdější Ivanové Karamazovové na tom byli hůře: jejich Bůh připustil yperit, Osvětim, Hirošimu, Gulag, Abu Ghreib…“

Všechno jsou to podle Bělohradského západní zločiny, ani jeden není nezápadní. Vtírá se však otázka: který Abu Ghreib? Ten, v němž někteří američtí vojáci ponižovali a zastrašovali irácké vězně, za což jsou dnes souzeni a odsouzení; anebo ten Abu Ghreib, v němž Saddámovi katani uřezávali údy a končetiny vězňů, vypichovali jim oči, znásilňovali ženy, mučili je a popravovali – popravili statisíce vězňů – aby pak za to byli Saddámem odměňováni a oceňováni? Který Abu Ghreib měl Bělohradský na mysli? Všichni víme, který. Ty mnohem drastičtější a brutálnější věci, které se dějí ve věznicích v Číně, Severní Koreji, Íránu – a ano, které se děly v Abu Ghreib před svržením Saddáma – ty prostě Bělohradského nezajímají.

Ve svém eseji
Inkvizitor papežem

(2005) Bělohradský souhlasně cituje výrok: „Bratři a sestry, přišel jsem, abych vám řekl, že obviňuji Araba. Obviňuji ho, že je největším vrahem na této zemi. Obviňuji ho, že je nejdravějším lupičem na této zemi. Na tomto světě není místo, kam Arab může přijít a říci, že tam přinesl mír a soulad. Kamkoli přišel, přinesl katastrofu, kamkoli přišel, přinesl destrukci.“ Ups, k tomu že se hlásil Bělohradský? K tak rasistickému a nechutně a protiarabskému žvástu? Hm, asi jsem se spletl, neboť Bělohradský se ve skutečnosti hlásil k jinému výroku:
„Bratři a sestry, přišel jsem, abych vám řekl, že obviňuji bílého muže. Obviňuji ho, že je největším vrahem na této zemi. Obviňuji ho, že je nejdravějším lupičem na této zemi. Na tomto světě není místo, kam bílý muž může přijít a říci, že tam přinesl mír a soulad. Kamkoli přišel, přinesl katastrofu, kamkoli přišel, přinesl destrukci.“

– Řekl americký černý rasista Malcolm X; a co na to Bělohradský? Slyšme, slyšme:
„Jsou tato obvinění falešná? Já se jako křesťanský bílý muž cítím vinen ve všech bodech obžaloby.“

V tom jsou pokrytectví a faleš Bělohradského koncentrovány trojnásobně. Za prvé, ta obvinění jsou absurdní, falešná a křivá; znamenají připisování kolektivní viny celému národu či rase nacistickým způsobem a jejich smyslem je jedině šíření nenávisti a navozování genocidních tendencí. Za druhé, Bělohradský by si nikdy nedovolil přihlásit se k takovémuto výroku, pokud by se týkal Arabů, Číňanů či černochů; považuje však za možné a správné přihlásit se k němu, týká-li se bělochů ve smyslu „dobrý běloch = mrtvý běloch.“ Jenže určitý výrok není o nic méně rasistický a hanebný, je-li právě o běloších a ne o Arabech či černoších. A za třetí, vrcholem Bělohradského pokrytectví je říci:
„Já se jako křesťanský bílý muž cítím vinen ve všech bodech obžaloby.“

Především, on nemá co přiznávat vinu za druhé. A pak, není známo, že by byl právě křesťanem. Tudíž nemá co přiznávat vinu za křesťany. To je stejné, jako kdybych já odcitoval ty nejhorší a nejnechutnější antisemitské pasáže z Hitlerova
Mein Kampf

a pak řekl: „já se jako židovský muž cítím vinen v všech bodech obžaloby.“ Především, i kdybych byl židovský muž, neměl bych žádné právo přiznávat vinu za Židy druhé; to právo však nemám o to více, když žádným židovským mužem nejsem. A to ještě odhlížím od toho, že Hitlerovy rasistické žvásty, stejně jako rasistické žvásty Malcolma X, jsou neobhajitelné samy o sobě.

Ve svém eseji Bělohradský dává bývalému kardinálovi Ratzingerovi, nynějšímu papeži Benediktu XVI., „dobrou“ radu
„jak bojovat s největšími nepřáteli církve, totiž s představiteli všech odrůd politického konzervativismu, různými neocons, kteří chtějí proměnit křesťanské náboženství v neomezeného ručitele za absolutní platnost svých dočasných morálních a politických pořádků. Tito bushmeni si půjčují od křesťanských církví slova a obrazy k tomu, aby své zájmy prohlásili za ‚objektivní mravní řád‘ a vnucovali je násilím celému světu jako ‚pravdu a slobodu‘.“

Chce snad Bělohradský církvi doporučit, aby resignovala na objektivní mravní řád? To by se rovnou mohla rozpustit. Není-li rozdíl mezi světcem a hříšníkem, mezi konáním skutků milosrdenství a pasáctvím, není-li povědomí o přestoupení zákona a hříchu, jakož i následné potřebě milosti, odpuštění a vykoupení, není ani žádné potřeby církve. Bělohradského „rada“ by vedla k sebe-destrukci církve.

Právě myšlenka objektivního mravního řádu se obzvláště těší Bělohradského výsměchu. Ale jak tento výsměch sloučit s moralistním, moralizujícím Bělohradského výkřikem (z eseje
Být vlastencem Západu?): „Je tu ale zlo absolutní, které žádné budoucí dobro nemůže vykoupit. Vidím… fotografii týraných Iráčanů, spoutaná hubená naháněla, nad nimi tlustí nakrátko ostříhaní bachaři v uniformách, snímek vydechuje neúctu k jinému, k menšímu, k slabšímu, celou tu totalitní americkou nenávist ke všemu, co se jí nepodobá.“

Takže jak je to; že by přece jen existoval „objektivní mravní řád“, který považuje za
„zlo absolutní, které žádné budoucí dobro nemůže vykoupit“

ponižování vězňů? Teď Bělohradský nebude papeži doporučovat „osvobození se“ od objektivního mravního řádu, jenž odsuzuje praktiky v Abu Ghraib, že ne?

Pro ilustraci Bělohradského uvažování je však nejpříznačnější jeho esej
Deset knih, které pokazily svět?

(2005) Píše v něm:
„…jsem četl seznam deseti nejškodlivějších knih 19. a 20. století podle amerických “neocons”. Věřil jsem, že rok 1989 je začátkem nové role idejí v západních dějinách, že přišel definitivní konec cenzorského čtení knih…

“ – První Bělohradského konstatování a hned faul! Jako stará hysterka Bělohradský straší cenzorem; jako kdyby někdo chtěl nějaké knihy zakázat. Hned zpočátku démonizuje americké konzervativce, kteří žádné knihy zakázat nechtějí (a ani nemůžou; jako konzervativci mají v popisu práce konzervovat ideály otců zakladatelů USA, z nichž jedním je svoboda slova); jen svobodně využili své svobody slova a vyjádřili své svobodné mínění o tom, které knihy obsahovaly ideje, jež nejvíce vedly k lidskému zotročení, utrpení a mizérii.

Bělohradský pokračuje:
„Je to podivný seznam… Na prvním místě je Komunistický manifest, jeden z největších modernistických textů, srovnatelný s Baudelairovým popisem plynutí mas, blikání světel v metropolích modernosti, vtržení technických obrazů světa do evropské kultury…“

– Je to skutečně to nejdůležitější v Komunistickém manifestu? Co obhajoba krvavé revoluce a nastolení diktatury?
„Komunistický manifest je oslavou víry v revoluční sílu /určitého/ pohledu na lidskou společnost…Pohled na svět, který Komunistický manifest přinesl, nebyl škodlivý, byl osvobozující…“

– Řekněte to milionům obětí, které komunismus „osvobodil“ od nudné povinnosti žít na tomto světě… Snaží se Bělohradský snad naznačit, že komunistická teorie neměla žádný vliv na komunistickou krvavou praxi?

„Na druhém místě je Hitlerův Mein Kampf a na třetím Rudá knížka citátů předsedy Maa, jíž mávala nad hlavou část vzbouřených studentů na nepokojných amerických univerzitách 60. let. Nevím, kdo v Americe četl Hitlera.
“ – V Německu však Hitlera četlo – a souhlasilo s ním – až příliš mnoho lidí!
„Nacismus nikde nezvítězil, protože lidé přečetli tuto rozhulákanou knihu. Zvítězil, protože si jeho vítězství zaplatil zbrojní a ocelářský průmysl v Německu a jinde v Evropě.“

– Předpokládejme, že je to pravda (není). Předpokládejme ale, že Hitlera vskutku dosadil k moci zbrojní a ocelářský průmysl – jako zřejmě mnoho jiných vůdců před ním i po něm. Proč ale právě Hitler chtěl vyvraždit všechny ty lidi, které on považoval za méněcenné? Proč ne ti ostatní, které taky dosadil k moci zbrojení a ocelářský průmysl? Že by snad zbrojní a ocelářský průmysl chtěl jen po Hitlerovi, aby provedl Holocaust? Anebo jej Hitler uskutečnil proto, že byl přesvědčen o správnosti genocidy? A proč řadoví náckové, gestapáci a esesáci, proč se ti podíleli na všech těch zvěrstvech? Protože to od nich chtěl zbrojní a ocelářský průmysl? Anebo proto, že věřili v nacionální socialismus a věřili svému Vůdci a jeho dílu
Mein Kampf?

Proč Hutuové začali vraždit Tutsije ve Rwandě – protože jim to nařídil zbrojní a ocelářský průmysl, anebo proto, že jedna rádiová stanice jim dnem a nocí vtloukala do mozků, že Tutsijové jsou škodlivý hmyz?


„Obsah Rudé knížky citátů předsedy Maa neměl na Západě žádný vliv, knížka byla jen ikonou ‚kulturní revoluce‘…“

– Naneštěstí v Číně nějaký vliv měl a nohsledi „předsedy Maa“ zavraždili více lidí, než Stalin a Hitler dohromady. Mao byl tak nejmasovějším vrahem ze všech vládců v dějinách. Že západní studenti nad svými hlavami mávali výtvorem takové kreatury, svědčí o jejich intelektuální demenci, nebo o jejich mravní deviaci, anebo o obojím.

A tak dále, Bělohradský pokračuje v glosování a popírá, že by jakákoli knížka mohla být sama o sobě škodlivá. Popudilo ho, že na seznam byla zařazena taky Nietzscheho kniha „Mimo dobro a zlo“:
„Nietzsche nás učí myslet morální soudy realisticky, jako výpověď o těch, kteří soudí: je vždy možné se ptát, co vypovídá morální tvrzení o jeho autorovi. Každý morální soud je řešením něčí situace ve světě, projevem něčí vůle k životu. Často se rodí z potřeby kompenzace za porážku či slabost, za malost a zbabělost.“

Skutečně? Takže odsouzení Holocaustu např. ze strany Simona Wiesenthala nebo Eli Wiesela se rodilo
„z potřeby kompenzace za porážku či slabost, za malost a zbabělost“?

Wiesenthal a Wiesel byli poraženi a slabí, malí a zbabělí, a proto nyní odsuzují Holocaust, monstrosní to vraždu šesti milionů lidských bytostí? To je Bělohradského názor? A co je tedy potom výkřik jeho samotného:
„Vidím… fotografii týraných Iráčanů, spoutaná hubená naháněla, nad nimi tlustí nakrátko ostříhaní bachaři v uniformách, snímek vydechuje neúctu k jinému, k menšímu, k slabšímu, celou tu totalitní americkou nenávist ke všemu, co se jí nepodobá.“
? Zrodil se tento Bělohradského mravní soud taky
„z potřeby kompenzace za porážku či slabost, za malost a zbabělost“?
Je Bělohradský malý a zbabělý, a proto moralistně odsuzuje chování amerických „tlustých, nakrátko ostříhaných“ bachařů ve věznici Abu Ghreib? A kdyby to bylo tak, co je potom vlastně špatného na jednání těch „tlustých, nakrátko ostříhaných“ bachařů? Tak jak je to vlastně,
Signor Professore?
Není možné koláč sníst a zároveň jej celý mít. Nelze kritizovat „objektivní morální řád“ z relativistických pozic a velebit Nietzscheho tvrzení, že morální soudy se rodí
„z potřeby kompenzace za porážku či slabost, za malost a zbabělost“
– a potom vzápětí moralizovat, odsuzovat bezpráví a dovolávat se spravedlnosti.

To je ale rutinní Bělohradského technika: jeho texty jsou sérií rychle sázených obrazů a metafor (rychle proto, aby čtenář neměl čas se nad jejich seriosností zamyslet): obraz křivdy (páchané vždy jen Západem, samozřejmě) je náhle střídán relativistickým výsměchem z morálních hodnot. Rozpor mezi Bělohradského ultra-moralizováním a ultra-relativismem je zřejmý a do očí bijící, to však Bělohradskému vůbec nevadí. Je rozporný a odporuje sám sobě? No a co, vždyť póza je přeci důležitější než pravda! Bělohradský není filosof, tedy milovník moudrosti a pravdy, nýbrž okultní guru, mág a šaman, který svými rychle se střídajícími, barvitými obrazy chce svého naivního čtenáře okouzlit, omámit a svést ke své pozici: „vidíš, já jsem rebel, jsem kritik, všichni mi to žerou, proto příliš nepřemýšlej, věř mi, přidej se ke mně, budeš jako já, bude to cool!“

Bělohradský svůj esej o neškodnosti knih uzavírá zdánlivě efektní frází:
Škodlivé nejsou knihy, škodlivé jsou jen seznamy škodlivých knih.“
(To je jako „Proletáři všech zemí, spojte se; nemáte co ztratit, jen své okovy!“)

Vážně nejsou žádné knihy škodlivé? Nemůže se stát, že někdo je sveden zlou knihou? To by ale znamenalo, že nikdo nemůže být ani učiněn lepším člověkem dobrou knihou! Má snad Bělohradský na knihy tak přezíravý pohled, že si myslí, že četba knih nemá na člověka žádný vliv, ani k lepšímu, ani k horšímu? Že knihy jsou vlastně nicotné a nanic?


„Škodlivé nejsou knihy, škodlivé jsou jen seznamy škodlivých knih.“
Seznam škodlivých knih je ale taky knihou! Tak co, jsou, anebo nejsou škodlivé knihy? Je kniha, která je seznamem škodlivých knih, škodlivá? Dle Bělohradského nakonec ano, takže on sám na závěr svého eseje neguje vše to, co celým esejem hlásal. Nechme stranou, jak je úžasně „konzistentní“ a jak si flagrantně „neodporuje“ sám sobě, a zeptejme se: proč si Bělohradský myslí, že kniha, která je seznamem (údajně?) škodlivých knih, je sama o sobě škodlivá? Protože může svádět lidi k neliberálnímu jednání, k zákazům a cenzuře, k omezování a pošlapávání svobody slova? Tedy k věcem, které Bělohradský považuje za zlé? Bingo! To je ono! Pak ale knihy (Komunistický manifest,
Mein Kampf,
Rudá knížka…), které nastiňují zrušení všech svobod všech lidí – a zrušení životů milionů – jsou evidentně horší, než knížka-seznam, jež podle Bělohradského hrozí jen zavedením cenzury, tj. omezením jen jedné z mnoha svobod. Celá teze Bělohradského eseje tak kolabuje jako domeček z karet.

Cenzura nemá být svévolně zaváděna nikoli proto, že zlé knihy neexistují, nýbrž proto, že cenzura samotná je urážkou rozumu svobodymilovného člověka. Zároveň ale existují i zlé knížky, ty, které obhajují zlé věci, a my bychom si toho měli být vědomi. Toho, že ty věci jsou skutečně zlé, i toho, že knížkám, které je obhajují, v minulosti věřili mnozí lidé, kteří podle nich jednali a páchali zločiny. A právě proto, že ne všichni lidé jsou svobodymilovní, cenzura propagandy, jež navádí ke genocidě, je za určitých okolností praktickou nezbytností, má-li svobodná a civilizovaná společnost přežít. Jen nihilista a barbar si může myslet, že nezáleží na tom, co člověk čte, slyší a vidí, a potom na základě toho jedná. Civilizovaný člověk si je však vědom toho, že něco je lepší a něco horší, že myšlenky mají důsledky, že na základě toho, o čem jsme přesvědčeni, i jednáme, a že tedy velice záleží na tom, co si myslíme a čemu věříme. Toho si je ale vědom civilizovaný člověk, nikoli nihilista či barbar.

Příspěvků : 37 - Bělohradský: od liberalismu přes relativismus k nenávisti vůči Západu

  1. Vilém : 3.3.2007 v 20.08

    Zatnánci absolutismu něvědí, zda něco vědí. Prostě si namluví jistotu a podle toho potom vypadá jejich kontakt s realitou.
    Takže si rozumíme, ale neshodneme se.

    Já nemusím vylučovat, že se pletu, abych mohl něco tvrdit, a stejně tak nemusím vylučovat, že se může jednoho dne najít něco nezpochybnitelného.
    Ovšem všechno, co dosud v politice představovalo ony absolutní ideály, se ukázalo jako mírně řečeno velmi nedokonalé.

  2. VB : 3.3.2007 v 0.13

    Vy na zaklade toho, ze nic nevite jiste, nemuzete odsuzovat moralni absolutismus. Kvuli Vasi omezenosti zustava problem nevyresen. Vsechny Vase odsudky jsou predcasne a nedostatecne poucene. Dokonce pry ani nemohou byt jine.
    Zastanci absolutni moralky, kteri na zaklade dostupnych informaci a usudku (ktery si dopredu dogmaticky nepodvazali) s jistotou vedi, ze maji pravdu, si mohou dovolit odsuzovat mravni relativismus.
    Pokud s tim souhlasite, tak si rozumime.

  3. Josef : 2.3.2007 v 21.17

    Bělohradského myšlenkové vybočení z pohledu jeho bývalých souputníků bylo již patrné krátce po prvních televizních debatách v devadesátých letech.Genofond západního sebehnusu o to snadněji předával všem lačnícím a dehydrovaným po informacích na této straně barikády. Zdaližpak není takový “vývoj” liberála zatíženého relativismem -jak říkali soudruzi – dějinnou nutností?

  4. Vilém : 2.3.2007 v 18.11

    VB
    ano, může být platné stanovisko opačné. Jen ho na základě všech dostupných informací a svého úsudku nezastávám. Takže si vlastně rozumíme.
    OI neustále hraje na city průhlednými rétorickými triky, z lidí, kteří uznávají opravitelnost stanovisek, dělá ksoro vrahy, tak není od věci poukázat na skutečné důsledky absolutních stanovisek.

    Ad RJ
    Pokud je relativistou v otázce, že černoch nemá být otrokem, pak není relativistou, ale především není odpůrcem otroctví. Jinak řečeno, jeho chyba je jinde, a je méně závažná než když je někdo absolutně toho názoru, že černoši mají být otroky. Jistě víte, že otroctví černochů neplatilo v době toho hrozného morálního relativismu.

    Mravní relativismus může odmítat i jakýkoli zločin, i když podle mne existuje řada oprávněných zločinů, naprosto nepopisujete podstatu relativismu a podsouváte sem k debatě karikaturu, abyste triumfoval, jenže vaše stanoviska jsou horší i než ta karikatura – této otázce jsme už dlouho debatovali, a ukázalo se, že nejste schopen popsat reálné politické děje jinak než systémem úděsných sebeklamů, které umožňují páchat prakticky neomezené zločiny, pokud je někdo předdefinován jako obránce spravedlnosti.
    Všimněte si, že v té deklaraci se mluvilo o tom, “jaké pravdy pokládají za samozřejmé”, jinak řečeno, dotyční si byli vědomi své odpovědnosti a nic nesvalovali na absolutno.
    Nadto tato ústava platila pro černochy velmi relativně. ;-)

  5. RJ : 2.3.2007 v 17.57

    Vilém: “Pokud relativismem chápeme vědomí nedokonalosti lidského poznání, vědomí neschopnosti formulovat konečné pravdy v jakémkoli konkrétním ohledu, pak svodobu nelze obhájit bez relativismu…” Skutečně? Co když je někdo relativistou v otázce, zda je černoch metafyzicky rovný bělochovi a tedy i v otázce, zda otroctví černochů není náhodou správné? Vede to pak nutně ke svobodě pro černochy?

    “Morální absolutismus v politice znamená inkvizici, KGB, mučení podezřelých z terorismu apod.” Může to znamenat, ale i nemusí. Mravní relativismus to však znamená vždy a určitě, neboť relativismus zpochybňuje kategorickou nepřípustnost jakéhokoli zločinu.

    Morální absolutismus však může znamenat i toto: “Tyto pravdy pokládáme za samozřejmé, že všichni lidé jsou si stvořeni rovni a obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, mezi nimiž jsou právo na život, svobodu a hledání vlastního štěstí…” (Deklarace nezávislosti USA). To je mravně absolutistický dokument, že Viléme, nikoli mravně relativistický!

  6. VB : 2.3.2007 v 16.09

    Nevite, ze jakekoli stanovisko na definitivni podobu. Musite tedy uznat, ze je moznost, ze muze byt platne stanovisko opacne. Na zaklade toho nemuzete odsuzovat nic. Proste nevite. Vase hrani na city nebudu komentovat.

  7. Vilém : 2.3.2007 v 15.57

    Neexistence KONEČNÝCH pravd neznamená, že nemůžeme dospět ke stanovisku pro konkrétní účely, jen že uznáváme, že toto stanovisko nemá definitivní podobu a nic nás neopravňuje likvidovat kvůli této pravdě – jakkoli jsme o ní zcela přesvědčeni – ostatní názory nebo jejich nositele.

    Morální absolutismus v politice znamená inkvizici, KGB, mučení podezřelých z terorismu apod. Zajímavá cesta ke svobodě!

  8. VB : 2.3.2007 v 15.34

    Ava va! Vilem neni relativista. Stydte se Vileme! On si dovoluje odsuzovat zastance absolutni pravdy a moralky. Ale na zaklade ceho? Na zaklade niceho.Cokoli je jen relativni, zdanlive. I relativismus je relativni. Nebo snad ne? Jak by to mohl poznat, kdyz jeho vedomi neni schopne formulovat pravdy v jakemkoli konkretnim ohledu? Vilem by se proto mel zdrzovat odsudku. Vzdy budou nekompetentni. Ale on je zaslepeny fanatik. Nedokaze pochopit, ze odsuzuje,co sam provozuje.

  9. Vilém : 2.3.2007 v 14.59

    Pokud relativismem chápeme vědomí nedokonalosti lidského poznání, vědomí neschopnosti formulovat konečné pravdy v jakémkoli konkrétním ohledu, pak svodobu nelze obhájit bez relativismu, protože popření relativismu znamená, že si stoupenec absolutní morálky nárokuje právo na správné posouzení společenských otázek, od potratů po rozpoutání války.
    Takový fanatik je potom nucen své “pravdy” obhajovat nejdivočejšími a nejkomičtějšími triky, které ovšem v demokratické otevřené debatě nemohou obstát a jsou zákonitě odsunuty jako podivné blábolení na okraj veřejné debaty. Takový člověk má pak jedinou možnost – vnutit svou “pravdu” společnosti násilím.

    Tak se jasně ukazuje, že pokud je někdo demokratem a současně moralizujícím absolutistou, dříve nebo později se musí zbavit jedné z těchto vlastností.

    Vývoj pana Bělohradského svědčí o tom, že dokáže vlivem zkušenosti měnit svá zásadní stanoviska – to je znakem otevřenosti a racionality. Změnil svůj názor proto, že v kontaktu s bezbřehou bestialitou reálného neoliberalismu a neokonzervatismu opustil krásné představy, které jako typický filosof choval o určitých idejích, dokud se neuskutečnily.

    Je vskutku politováníhodné raději zůstat zaslepencem a hájit prolévání krve, jen aby člověk nemusel měnit stanovisko. O racionalitě to rozhodně nesvědčí.

  10. Adam : 2.3.2007 v 13.54

    “který Abu Ghreib? Ten, v němž někteří američtí vojáci ponižovali a zastrašovali irácké vězně, za což jsou dnes souzeni a odsouzení”

    To není tak docela pravda. Američani vězně nejen ponižovali a zastrašovali, ale zcela prokazatelně je FYZICKY TÝRALI a několik vězňů dokonce ubili k smrti. Že to dělali jen někteří vojáci taky není zcela přesné, neboť vše nasvědčuje tomu, že to mučení bylo prováděno masivně a systematicky, nejednalo se o výstřelek několika sadistů. Někteří mučitelé jsou sice souzeni a odsouzeni, ale nutno dodat, že poté, co prosákly na veřejnost příslušné fotografie neměli američani ani jinou možnost, než pár lidí známých z fotografií odsoudit (mimochodem k nijak zvlášť vysokým trestům), protože už to nešlo ututlat.

Napsat komentář k Vilém Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nabídka publikací

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?