Obavy mnohých, že by se Andrej Babiš mohl stát hrozbou pro svobodu a ústavní řád České republiky, JSOU vzhledem k propojení jeho ekonomické, mediální a politické moci pochopitelné. Zatím se tak však nestalo a stát nemusí. Proč?
Za prvé, kdyby Babiš nevstoupil do politiky a ANO nezaznamenalo v roce 2013 takový úspěch, pak by ve sněmovních volbách měla ČSSD a KSČM dohromady nadpoloviční většinu, a tudíž by po volbách vznikla vláda radikálně levicová. Takto vznikne Sobotkova vláda levého středu. Důsledkem úspěchu Babiše a jeho hnutí je „naředění“ levicové většiny a znemožnění vlády fanatické levice. Za druhé, v každé demokracii čas od času dochází k deziluzi voličů a ztrátě důvěry v etablované strany – a to je pak příležitost pro hnutí protestní a populistická. Tato hnutí jsou nezřídka radikálně levicová či xenofobně šovinistická.
U nás tím hlavním protestním hnutím v roce 2013 bylo ANO. Na protestní hnutí je přitom pozoruhodně umírněné. Srovnejme je s příklady – nikoli na Balkáně či v Rusku, ale v našem kulturním okruhu, v pěti zemích sousedních (mezi něž z historických důvodů řadím i Maďarsko). U našich sousedů protestní hnutí byla či jsou například: neokomunistická, radikálně levicová PDS v Německu; Sebeobrana Andrzeje Leppera v Polsku; SNS Jána Sloty, HZDS Vladimíra Mečiara či (po právu už zapomenutí) „robotníci“ Jána Ľuptáka na Slovensku; Jobbik či před ním István Csurka v Maďarsku. Nebo taky Svobodní a Jörg Haider v Rakousku.
Ve srovnání s nimi ANO nevykazuje žádný extrémní ideologický náboj. Mezi protestními hnutími ve střední Evropě ANO vychází neobvykle umírněně. Kdo nad Babišem ohrnuje nos, vyměnil by ho za Leppera, Slotu, Jobbik, Haidera? Do jejich kategorie patří spíše Okamura.
Za třetí, když se podíváme na představitele ANO kromě pragmatika Babiše, všichni jsou zapřisáhlí centristé či liberálové levého středu: bývalý ministr a velvyslanec, bývalý rektor a senátor, bývalá náměstkyně ministra, bývalý mainstreamový komentátor hlavního deníku atd. Tedy ideologicky lidé nikoli z extrémů politického spektra, nýbrž z jeho (levého) středu.
To nenasvědčuje tomu, že by ANO mohlo páchat ideologické šílenosti; spíše je s podivem a paradoxem, že naštvaní, nespokojení voliči, kteří chtěli změnu, volili formaci, jejímiž obličeji byli tito výše zmínění – plus samozřejmě její předseda, miliardář, a taky bývalý vrchní vyjednavač o členství ČR v EU (a na vteřinu i eurokomisař). A já se ptám: jaká jiná skupinka lidí než ta, jež byla na předvolebních plakátech ANO coby jeho hlavní obličeje, může být ještě více superultraestablishmentová?
Takže pravděpodobnost, že Babiš a ANO budou hrozbou vůči statu quo a politicko-ekonomicko-společenskému establishmentu, je podle mě daleko menší než ta, že status quo a establishment ještě dokonaleji zabetonují.
To jsou důvody hlavní; nyní pár vedlejších.
Za čtvrté, od voleb už uplynuly více než dva měsíce – a projevil se za tu dobu Babiš nějak politicky nebezpečně? Já o tom nevím.
Za páté, jak dlouho mu jeho poslanecký klub vydrží, než se rozpadne?
Opět nevím, možná jistota jeho peněz a vidina dalších politických volebních úspěchů budou jeho poslance držet pohromadě stále; ale až přijdou první politické neúspěchy, udrží se pohromadě soubor lidí, z nichž většina nestojí na žádných pevných ideových základech?
A za šesté, jakou politicko-ideologickou pozici může nyní ANO vlastně zaujmout? Novou pravicí v Česku být nemůže, neboť je v levicové vládní koalici a v Parlamentu máme v opozici dvě strany pravicové (navíc, jak jsem uvedl, mnozí představitelé ANO jsou z levého středu); dominantní silou levice být taky nemůže, neboť to by muselo jít do střetu s ČSSD, což ale nejde, neboť s ní bude ve vládě; no a konečně, když ve vládě bude, pak už nemůže působit či kandidovat jako hnutí protestní!
Jinými slovy, ANO u moci ztratí to, co bylo doposud jednou ze dvou hlavních příčin jeho volební přitažlivosti, tj. protestní charakter (tou druhou byl samotný Babiš coby fenomén). Snažím se tím naznačit, že ANO vstupem do vlády už nemusí být na vzestupu svých preferencí, ale možná na jejich zenitu, ze kterého, jak známo, ta trajektorie už směřuje … všichni víme kam.
Abych to shrnul: i když obavy z Andreje Babiše jsou pochopitelné, zatím se nenaplnily a není jisté, zda se někdy vůbec naplní.
Vyšlo v časopise Reflex 9.1.2014
..výtka vymítání ďábla Belzebubem zazněla již v antice, opakovat ji netřeba. Skupinový proces ve velkém počtu lidí obvykle brání nejhoršímu, instinktivně, lidé z toho mají jen pocit, sami hledají pro něj důvody. S přijatelností aktuálního stavu souhlasím, moje nejistota je u legitimity státu. Politická sféra byla cílevědomě řízeně a sofistikovaně vybavena osobnostmi typu p.Rath na odposleších. Je jistě p.Rath i v jiných rolích. Jej neznám a soudit mohu snad jen sebe sama a to ještě shovívavě. Zajímá mne jeho přístup, devastace mediciny v roli šéfa komory atd atd. Zákonu se vymkly úřady hejtmanů, zda ještě někdy mu budou podřízeny, pochybuji. Byl vyměněn personál, nevyměněný umlčen. U primátorů v modrobílém. Tak moje neuroza z kohokoliv nečitelného je zdravou obranou organismu. Chtěl bych lepší, ale to až bude vymahatelnost práva, zatím si mohu okusovat tak nehty, než začnu cukat ramenem.
“Za čtvrté, od voleb už uplynuly více než dva měsíce – a projevil se za tu dobu Babiš nějak politicky nebezpečně? Já o tom nevím.”
1) Dojde k faktické likvidaci lustračního zákona.
2) bude přijat zákon, podle kterého už jen podezření z trestného činu se může stát důvodem pro konfiskaci majetku.
(http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/lidri-koalicnich-stran-by-mohli-mit-problemy-se-zakonem/)
Kromě toho. Od voleb uplynuly sice už dva měsíce, ale vláda dosud nevznikla, takže se čas nedá úplně správně počítat.
Zcela souhlasím s panem Jochem, Babišovo ANO nezamyšleně zabránilo tomu, aby komunisté stáli u kormidla. Je sice otázkou, co vše na tuto stranu a jejich členů vyplave na povrch, ale určitě bych neopomínal tuto skutečnost. Klasické kyvadlo “lib-lab” se naštěstí nevychýlilo až zas tak moc do leva, jak mnozí čekali a to i díky ANO a Úsvitu….