�éfredaktor Literárek Jakub Pato?ka uve?ejnil v Mf Dnes (11. srpna) ?lánek s hrdinným titulkem: „Nenechme si od Bushe nic vnutit“. Chápejte, Pato?ka je chlapák, on si od Bushe nic vnutit nenechá, to a? vás ani nenapadne; on má jen trochu obavu o nás – nás zbab?lé, slabé, m?kké, poddajné a slaboduché, kterým v d?sledku t?chto na�ich negativních vlastností a charakterových vad hrozí -, �e si od Bushe n?co vnutit necháme. Na�t?stí nám na bílém koni a s vytaseným kordem v ruce p?icválal pomoci udatný rek Pato?ka, aby nás p?ed zlým, sedmihlavým drakem-Bushem ochránil. Bu?me mu za to vd??ni.Trochu nás jen m?�e – v tom na�em p?evelikém vd?ku – konsternovat a deprimovat, �e Pato?ka jaksi mystifikuje a fabuluje.

Mýtus ?. 1: Pato?ka dává do protikladu Ameriku proti jednotné Evropské unii, je� sou?asnou americkou zahrani?ní politiku odmítá. To je v�ak chiméra. �ádná jednotná zahrani?ní a obranná politika Evropské unie neexistuje. A po odmítnutí návrhu evropské ústavní smlouvy loni ve Francii a v Nizozemí nijak brzo ani nebude.

Realitou je, �e Evropa, v?etn? EU, je ve svém pohledu na americkou zahrani?ní politiku roz�t?pena. Jsou zem?, které s ní souhlasí a jsou zem?, které s ní nesouhlasí. Jsou dokonce zem?, které jsou politicky roz�t?peny uvnit?. Do té první kategorie pat?í nap?. Británie a Polsko, které s americkou zahrani?ní politikou souhlasí bez ohledu na to, zda je u moci jejich levice ?i pravice; ale i Francie a Belgie, které s ní nesouhlasí nikdy, a? u� je u moci kdokoli. Do té druhé kategorie zemí politicky vnit?n? rozd?lených pat?í nap?. �pan?lsko, Itálie, N?mecko ?i ?eská republika.

Mýtus ?. 2: Pato?ka pí�e: „Zem?, je� dlouhodob? popohán?jí vp?ed evropské sjednocování, mají samy koncep?ní p?edstavu o mezinárodní bezpe?nosti, vycházející z odstra?ování p?í?in konflikt? a z d?sledné mezinárodní spolupráce.“ – No, tu práv? nemají. Neexistuje �ádná jednotná zahrani?n?-politická a bezpe?nostní koncepce, kterou by sdíleli zárove? Aznar i Zapatero, Berlusconi i Prodi, Merkelová i Schröder. Práv? v otázce na to, jak odstra?ovat p?í?iny konflikt? a s kým mezinárodn? spolupracovat, se názory li�í nejvíce: jeden p?ístup je aktivní a chce problémy ?e�it preventivn?, druhý je pasivní a chce je ?e�it reaktivn?. Jeden si pod ?e�ením p?edstavuje odstran?ní terorist? a zastra�ení stát? je podporujících, druhý si pod ?e�ením p?edstavuje jejich appeasement a uplácení. Uka�me si to na p?íkladu sou?asného konfliktu mezi Izraelem a Hizballáhem. Ten p?ístup první pova�uje za p?í?inu konfliktu Hizballáh a proto chce na jeho odstran?ní mezinárodn? spolupracovat s Izraelem. Ten p?ístup druhý pova�uje za p?í?inu konfliktu Izrael i Hizballáh a proto chce mezinárodn? spolupracovat na tlaku v??i Izraeli a �t?drých finan?ních dávkách pro Hizballáh. Jednotný názor v Evrop? prost? neexistuje.

Mýtus ?. 3: Tato Pato?kova mýtická, údajná koncepce údajn? jednotné Evropské unie „…byla nejmén? od prezidenta Wilsona vlastní rovn?� Spojeným stát?m a kterou ve jménu jednostranného uplat?ování síly opustila a� nyn?j�í vláda George Bushe jr.“ – Nikoli, jak jsme vid?li, ten spor není o tom, zda USA mají svou sílu uplat?ovat jednostrann? (nemají a ani tak ne?iní, uplat?ují ji ve spolupráci se spojenci), ale ten spor je tom, které zem? a které politické strany v Evrop? s USA souhlasí, a které nikoli. A vid?li jsme, �e Evropská unie i jednotlivé zem? jsou v této v?ci hluboce rozd?leny. Pato?ka fabuluje, kdy� tvrdí, �e tento stav je n?jak nový, související s vládou George W. Bushe. Ve skute?nosti je tento stav velmi starý, sahající a� ke konci druhé sv?tové války. Nap?. p?ed 20-25 lety byla západní Evropa zásadn? a t?�ce rozd?lena v otázce, zda má na svém území rozmístit americké rakety st?edního doletu Pershing 2, je� m?ly kompenzovat ji� p?edtím rozmíst?né sov?tské rakety SS-20. Nakonec se v?t�ina západoevropských vlád rozhodla pro jejich rozmíst?ní, a pro nebyli jen konzervativci Thatcherová, Kohl, Lubbers, Schlueter, Andreotti, ale i velký západon?mecký socialista (by? z pravého k?ídla SPD), kanclé? Helmut Schmidt.

Mýty ?. 4-5: Pato?ka dále pí�e: „Ke krátkozraké politice ultrakonzervativních kruh?, které nyní Spojeným stát?m vládnou, pat?í i snaha jednotné postoje evropské politiky oslabovat, d?lit Evropu na tzv. starou a novou, stru?n? ?e?eno neumo�nit, aby Evropa mluvila v zahrani?ní a bezpe?nostní politice jednotným hlasem.“ – V tomto jednom souv?tí byl Pato?ka schopen uvést rovnou nepravdivé mýty dva. Zaprvé, americká vláda není v �ádném smyslu ultrakonzervativní a v mnoha ohledech je vylo�en? anti-konzervativní. Pokud jde o politiku domácí, státní výdaje nap?. na �kolství a zdravotnictví, je sou?asná Bushova vláda druhou nejlevicov?j�í v amerických d?jinách (hned po vlád? Lyndona Johnsona). A pokud jde o politiku zahrani?ní, p?edstavu �í?ení demokracie ve sv?t? nikdy nikde �ádní konzervativci nesdíleli (mnozí z nich nesdíleli ani p?edstavu p?íli�ného �í?ení demokracie doma); je to p?edstave veskrze levicová. Zahrani?ní politika Bushe je konzervativní jen v tom, �e hodlá asertivn? pou�ívat západní vojenskou sílu na obranu západní spole?nosti proti terorist?m a je podporujícím re�im?m; tato politika je v�ak ozna?ovaná za konzervativní a nikoli prost? za normální, jakou ve skute?nosti je, jen proto, �e sou?asná levice ji� od 60. let nenávidí západní spole?nost, pova�uje ji naopak za zdroj v�eho zla ve sv?t? a tudí� za �ádnou cenu nechce pou�ít ozbrojenou moc na její ochranu. ?i proti jejím nep?átel?m. S t?mi toti� sympatizuje.
A zadruhé, to nikoli vláda Spojených stát? rozd?luje Evropu, to Evropa je rozd?lena sama. USA jsou daleko od toho, aby Evrop? bránily mluvit v zahrani?ní a bezpe?nostní politice jedním hlasem – to si naopak p?ejí a podporují to ji� od roku 1945, nebo? cht?jí mít partnera, který se ji� kone?n? bude o svou bezpe?nost starat sám, bude na ní vydávat smysluplné ?ástky a nebude se nadále nést na zádech USA, které nesou b?emeno bezpe?nosti jak své, tak i evropské. Jednotná obranná a zahrani?ní politika Evropy – to? nedosa�itelný sladký sen USA, nikoli jejich no?ní m?ra.

Mýtus ?. 6: „Debata o raketové základn? /je/ …otázkou, zda klademe loajalitu v??i Spojeným stát?m nad loajalitu v??i EU.“ – P?esn? takto ta otázka práv? nestojí. To je naprosté Pato?kovo pok?ivení reality. My nemáme na výb?r mezi loajalitou v??i EU a loajalitou v??i USA. My jsme (v) EU a nejsme (v) USA! Jsme ?leny EU, EU – to jsme my, ale EU je organizace politicko-ekonomická, nikoli vojenská a obranná! EU s na�í bezpe?ností a obranou nemá a dlouho ano nebude mít nic spole?ného! USA jsou naopak na�im hlavním obranným a bezpe?nostním partnerem a spojencem. Pato?ka mystifikuje stejn?, jako kdyby v situaci epidemie ch?ipky o ?lov?ku, který chce zajít za léka?em po antibiotika, prohlásil: „Musí si vybrat, zda klade loajalitou v??i léka?i nad loajalitu v??i ?len?m vlastní rodiny.“ Co si o tak zmateném výroku jen pomyslet? A co o jeho zmateném autorovi? Samoz?ejm?, �e ?lov?k je loajáln?j�í v??i ?len?m své rodiny, ale proti nemoci mu jeho dít? ?i babi?ka nepom?�ou, léka? v�ak ano… Chtít ale od Pato?ky logikou…

Mýtus ?. 7: „Ostatn? ?eská zahrani?ní politika by /m?la/ …trvat na tom, �e jakékoli nadnárodní ?i zahrani?ní vojenské projekty se na na�em území mohou uskute?nit pouze v rámci koordinovaného postupu uvnit? Unie.“ – Ano Jakube, asi tak, jako by m?la trvat na tom, �e jakékoli nadnárodní ?i zahrani?ní vojenské projekty se na na�em území mohou uskute?nit pouze v rámci koordinovaného postupu uvnit? OSN, UNESCO, ?i sdru�ení „Symfonické orchestry v�ech zemí, spojte se!“ Jim do toho toti� „hodn?“ je a taky nám mohou „hodn?“ pomoct!

Vtírá se my�lenka jediná: není na tak zarputilé a urputné snaze, aby m?sta na�e a na�ich spojenc? byla v??i p?ípadnému raketovému útoku totáln? a naprosto bezbranná, n?co zásadn?, hluboce a patologicky perversního?