Ministerstvo školství za současné paní ministryně Valachové považuji za nejvíce zideologizované a zfanatizované ze všech ministerstev této vlády. Vedle ministryně Valachové i paní ministryně Marksová-Tominová působí jako vzor umírněnosti a střízlivosti – a to je co říct! (Úřad páně Dienstbiera za ministerstvo nepovažuji; jen za prostor k onanii.)
Důvodů pro změnu, včetně radikální změny personální, je na ministerstvu školství více než dost. Jsou však více méně vnitropolitické.
Ale věci zašly příliš daleko, když jakási obskurní náměstkyně na ministerstvu kafrá do politiky zahraniční. O co jde? O „atlasovou bitvu“.
„Velvyslanectví“ neexistujícího státu protestovalo proti tomu, že ve školním atlasu je uvedeno, že hlavním městem státu existujícího je určité město (schválně nyní neuvedu, které; to později). A ona obskurní náměstkyně se jala ujistit toho „velvyslance“ státu neexistujícího, že „sjedná nápravu“, daný atlas už nebude ve školách oficiálně schválen. Aby byl, musí prý za hlavní město státu daného, existujícího, uvádět město v něm jiné – a co na tom, že daný stát za své hlavní město považuje ono město v atlasu uvedené, nikoli to město jiné?!
A tím vyvstává několik otázek: Za prvé, má vůbec ministerstvo školství řešit tuto otázku zahraniční politiky? Odpověď: nemá.
Za druhé, jsme ještě svobodná země? Odpověď: doufám, že ano. Má vůbec nějaký státní úřad předepisovat školám, rodičů, dětem, lidem, co si mají myslet o jiných zemích? O jejich hlavních městech? Odpověď: nemá.
Je hlavním městem Bolívie město Sucre, nebo město La Paz? Je hlavním městem Holandska (Nizozemska)město Amsterdam, nebo město Haag? A je ta země vůbec Holandsko, nebo Nizozemsko?Musíme všichni mít jeden názor, nebo smíme mít svobodu se v nich lišit? A má nás ministerstvo školství v tom dirigovat? Odpověď: nemá.
Pro mě je hlavním městem Izraele Jeruzalém
Za třetí, už všichni víte, o čem asi mluvím. Situace na Blízkém východě je tak složitá, jako snad nikdy předtím (za poslední týden; neboť složitá byla vždy). Bývalí spojenci jsou (možná?) nepřátelé a bývalí soupeři jsou (možná?) spojenci. Tady je nutné měřit lékárnickými vahami a operovat skalpelem, nikoli sekat sekyrou. A jedna osoba na ministerstvu školství to právě činí.
Jedna konstanta však zůstává: Izrael je náš hlavní spojenec v regionu a my jsme jeho hlavním spojencem v Evropě. To se nezměnilo za žádného našeho premiéra a ani žádného našeho prezidenta. Můžeme si o nich myslet, co chceme (a o některých z nich já si myslím jen to nejhorší), ale v tomto všichni byli konzistentní; ještě jednou: Izrael je náš hlavní spojenec v regionu a my jsme jeho hlavním spojencem v Evropě.
Takže nějaká favoritka paní ministryně školství v jejím pašalíku nemá právo přepisovat českou zahraniční politiku.
Ale zpět ke svobodě: proč by Češi, školy, rodiče, školáci, lidé, nemohli mít na danou otázku „Co je hlavním městem státu Izrael, Tel Aviv, nebo Jeruzalém?“ názory různé?
Proč by museli mít názor stejný, ausgerechnet ten, který zastávají neonacisté a arabští teroristé?
Proč by v odpovědi na tuto otázku nemohla být svoboda? Proč bychom se jako občané v odpovědích na ni nemohli svobodně lišit? Bez dirigování té zakomplexované persony na ministerstvu školství?
Tolik to hlavní, principiální. Bez ohledu na to, jaký názor na danou věc zastáváte. A nyní můj názor osobní, soukromý: jak vy říkáte městu, v němž sídlí prezident, premiér, vláda, parlament, nejvyšší soud dané země? Já mu říkám město hlavní.
Jeruzalém, hlavní město Izraele. Jeruzalém je hlavním městem Státu Izrael a navždy jím zůstane.
Bez ohledu na komplex kohokoli na českém ministerstvu školství.
Vyšlo v LN 5.9.2016
Tady s Vámi nemohu souhlasit. Izrael už dlouho je náš spojenec, ale Jeruzalém jsme nikdy oficiálně za hl. m. Izraele neuznali, stejně jako tak neučinila většina mezinárodního společenství. Zde stanovisko MZV: “Status Jeruzaléma jako hlavního města Státu Izrael není mezinárodně uznán. Česká republika společně s ostatními členskými státy EU na základě závěrů Rady pro zahraniční věci EU považuje Jeruzalém za budoucí hlavní město obou států, to jest Státu Izraele a budoucího Státu Palestina.” Ani USA nikdy neměly ambasádu v Jeruzalémě. Má atlas používaný naším školstvím vycházet z oficiálního postoje naší republiky, nebo jiného státu, který to území momentálně okupuje? Co potom Krym? Máme ho malovat jako ruský?
A k té akademické svobodě na základkách. Kam až může zajít? Co třeba paní (soudružka) učitelka, která by dětem v dějepisu vykládala, jak to tady za komunistů bylo super? Nebo učitelka biologie učící kreacionismus místo evoluční teorie? Prostě za školství odpovídá stát a stát má právo určovat, co a jak se bude učit, popř. jak široké nebo úzké budou mantinely, ve kterých bude prostor pro vlastní názory škol či jednotlivých učitelů.
I když samozřejmě zrovna v případe těch dvou hlavních měst by alespoň u starších dětí ty mantinely klidně mohly být širší a mohly by se seznámit s oběma variantami. Mladší děti spíš potřebují mít jasno a není dobré jim motat hlavy pro ně příliš akademickými spory.
To je dobrá námitka. Krym je ale něco jako Golanské výšiny – ty jsou taky v dobrém atlasu uvedeny jako zvláštní případ: obsazené Izraelem, ale nikoli součást Izraele.
V případě Jeruzaléma je to ale jiné: izraelské vládní úřady nejsou (ani jeden) ve východním Jeruzalémě, tj. v tom, jenž je považován za palestinský (před r. 1967 jordánský) a tudíž Izraelem “okupován”. Všechny izraelské vládní úřady jsou v tzv. západním Jeruzalémě, tj. v tom, který byl izraelský VŽDY, tj. již od roku 1948. Proč tedy namítat proti tomu, že Jeruzalém (pokud chcete v závorce “západní”) je hlavním městem státu Izrael? Je to prostě fakt, který se vůbec netýká tzv. okupovaných (tj. v roce 1967 Izraelem obsazených) území.
Kdyby Izrael prohlásil za své hlavní město západní (či snad Západní) Jeruzalém, tak by proti tomu možná zas až takový odpor nebyl. Problém je v tom, že Izrael svým zákonem z r. 1980 prohlásil, že “Jeruzalém, úplný a jednotný, je hlavním městem Izraele”. Je to prostě velmi citlivá mezinárodně-politická otázka a nelze to úplně srovnávat např. se situací v Bolivii, kterou mj. zmiňujete. A prostě pro účely našeho atlasu bych vycházel z toho, jak se na to oficiálně dívá náš stát.
V diplomacii je to složitější, podobně jako v nápadnější válce přímé, taktika, strategie