Ministerstvo kultury přišlo s nápadem, aby snoubenci mohli kromě existujícího snadno rozlučitelného sňatku uzavírat i manželství, v němž rozvod bude obtížnější. Vlna kritiky, která následovala, nese znaky iracionality, nepochopení a zbytečnosti.
Kritika by byla pochopitelná, kdyby návrh ztížil možnost všech rozvodů. Pak by platila námitka, že to povede k neochotě lidí uzavírat manželství, a tudíž k méně stabilním partnerským vztahům.
Jenže návrh nerušil dosavadní podobu sňatků. Jen ke stávající úpravě přidával možnost další. Tím vlastně rozšiřoval svobodu volby. Pro lidi, kteří chtějí uzavírat sňatky jako doposud, by se nic nezměnilo. A lidé, kteří by se chtěli dobrovolně zavázat i k něčemu navíc, by tuto svobodu získali. Nikdo by nebyl k ničemu nucen, tak kdo může být proti?
Ano, jedna námitka vznesena být může: co kdyby možnost volby pevnějšího sňatku u někoho vyvolala “zlou krev” v tom smyslu, že jeden z nich by oproti druhému preferoval manželství se snadnější možností rozvodu. Odpověď je jednoduchá: to je přece jen věcí snoubenců samotných.
Výhoda je přitom zřejmá: lze předpokládat, že lidé (ta menšina), kteří se rozhodnou pro pevnější svazky, vytvoří stabilnější prostředí pro výchovu dětí. Což je jednoznačně v zájmu společnosti. Takže návrh z Ministerstva kultury je dobrý jak pro jednotlivce (rozšiřuje jejich svobodu volby), tak pro společnost (povede k vytvoření některých stabilnějších svazků).
Když už jsme ke klasickému manželství přidali i registrované partnerství, zajisté budeme ve své velkorysosti tak velkodušní, že těm, kdo si přejí legálně uzavřít pevnější manželství, tuto svobodu volby umožníme. Nebo tu je někdo, kdo by se stavěl proti právům menšin?
Vyšlo v Hospodářských novinách 14.11.2008
ano, co je nevratné, to musí být velmi odpovědné rozhodnutí anebo také velmi pomýlené (něco jako zmatení smyslů:) – čili učinit nevratné rozhodnutí může mít více příčin; proč by nevratný měl být zrovna sňatek? protože vy sti to přejete? protože to tak kdysi církev zařídila? prosím, uvědomme si, že život je nevypočítatelný, že se nevejde do vašich ideálních kategorií (všechny ty ideálně racionální úkony, ideálně definované situace, ideláně plánovaný život); vaše sňatky byste možná pokládali za hodné stvrzení doživotně, i když bych vás ráda viděla, vzít vám všechny ty nashromážděné jistoty a postavit vás před zcela nejistou situaci (nikdy není jistá, a nedá se přesně spočítat, život není matematika); upřímně řečeno se domnívám – a jistě nebudu sama – uzavře-li sňatek na doživotí, je v dnešní době naprostý a především skutečně nezodpovědný blázen, který se nechal patrně unést příliš silnými city.:-))
Nejde přeci o nic jiného, než aby se lidi naučili chovat zodpovědněji. Uzavírání “pevnějšího” manželství nemá pozitivnější význam, než že budou tvrdší následky při nedodržení. Asi by se hlavně mělo investovat do preventivních opatření, pečovat i o duše lidí a jejich pohodu. A to je problém politického myšlení, které má tendence “vymýšlet formuláře”
Myslel jsem to tak, že každé manželství by mělo být alespoň teoreticky uzavíráno na doživotí, že to není žádná dočasná smlouva. To samozřejmě neznamená, že neuznávám rozvod jako mezní řešení. Chápu, že o dnešní době platí, co jste napsal, ale nemyslím, že nám pomůže odstupňované manželství. Přijde mi to jako další zaplevelování a znepřehledňování rodinného práva, ne nepodobné zákonu o registrovaném partnerství alias homosexuálním manželství.
Idea pouze doživotního manželství je mi velmi blízká, nicméně soudím, že v současné společnosti, která je charakteristická absencí hodnot a odporem k závazkům vůbec, není naděje na její prosazení. Snad se to změní poté, co právě navrhovaná forma “trvalého” manželství v praxi obstojí.
Úmysl dobrý, řešení špatné. Každé manželství má být uzavíráno jako doživotní a tímto zákonem bychom vlastně připustili, že ostatní uzavřená manželství jsou pouze jakýmsi dočasným konkubinátem. Cesta je v znesňadňování rozvodu a ne v zavádění různých stupňů manželství.