Jsem téměř důchodkyně a velmi se mne dotýká, že mne diskriminují mladí hoši, když pouze z důvodu věku či vzhledu upřednostňují ty své “roštěnky”. Navrhuji trest ve formě sexuálních služeb všem důchodkyním bez ohledu na původ, vhled, rasu atd.

jen takové šťouchnutí. Pana Jocha znám z několika článků z novin a z internetu. Mluvil v nich převážně o tématech, které se podobali tématům jako “mystérium sexu” a podobně.

Jsem zásadně pro názorovou pluralitu, tedy právo na myšlenku a názor, ať je víceméně hjakýkoliv, když nenív rozporu s fundamentálními axiómy etiky. To však neznanamená, že s enemůžu usmát při četbě některých příspěvků.

Bavím se četbou “poučených” lidí, kteří studujíc železobetonové konstrukce mluví potom zasvěceně o konsekvencích náboženství a postmoderny.

Pan Joch je člověk z jiného sbvěta, postmoderní tón, ten zvláštní skoro sprostý (prostý) závan nicoty a všudypřítomnosti celé plejády interpretací, k němu ještě nedorazil.

Pane Jochu, jen tak dále, legrace je kořením života

A nyní k věci: tomu zákonu podsouváte záměry, které nelze dokumentovat na základě jeho znění. Ten zákon uznává věcně odůvodněné případy diskriminace, nezavádí princip viny, jen povinnost prokázat, že případná diskriminace byla věcně odůvodněná. Nechám stranou logický lapsus vašeho tvrzení, že zákon zavádí presumpci viny, že není koncem právního státu a že presumpce viny je koncem právního státu. Rovněž všechny další pokusy o argumentaci spočívají v tom, že mi podsouváte extrémní stanovisko, které však nezastávám ani já ani zmíněný zákon. V soukromí má mít každý plné právo na libovolné jednání, jen se asi plně neshodneme na tom, co soukromí znamená. Když někoho chci zaměstnat, není to PLNĚ moje privátní záležitost, např. jistě není mým právem zaměstnat malé děti, zaměstnávat lidi v zdravotně likvidačních podmínkách atd. Obdobně v dalších oblastech.
Lze diskutovat o tom, zda zákon nezašel příliš daleko do svobod lidí, kteří by chtěli diskriminovat. Ale to nejde začít tím, že neobhajitelně odmítnu jakékoli státní zasahování jako takové.
Vilém Gutfreund

Jak laskavé připsat mu snahu udržet chudé v chudobě jen proto, že je proti státní nivelizaci společnosti; a nevidět, že smyslem oné snahy nivelizovat je zabránit lidem svobodně vyjadřovat svá mravní přesvědčení. Např. zabránit dobrovolné, nestátní skautské organizaci odmítnout homosexuálního instruktora.

Křesťané tady byly 2000 let vzdor persekucím (“sanguis martyrum, semen christianorum”) a tento zákon ke svému přežití nepotřebují. Ona křesťanská matka s 5 dětmi nebude ve společnosti křesťankou jedinou, že ne? Zajisté tam jsou i křesťané jiní, jak zaměstnavatelé, tak lidé, kteří lásku a pomoc k bližnímu – charitu – berou vážně. Byl to právě fakt, že stát neurčoval, kdo má koho zaměstnat, jenž umožnil, že neoblíbené menšiny – katolíci v Británii, hugenoté ve Francii a židé všude – vůbec materiálně přežili a prosperovali (více-méně). Bylo to umožněno systémem pluralitního vlastnictví soukroméího majetku a možností volného nakládání s ním. Ve státě socialistickém (ovládajícím veškerý majetek) neoblíbené menšiny živoří, nebo zemřou hladem.

Samotný antidiskriminační zákon není koncem právního státu, ale zrušení presumpce neviny -a nastolení presumpce viny – již ano. Pane Viléme, prosim Vás, vysvětlete, jak je zrušení presumpce neviny slučitelné s vládou práva a zákona; jak neotevírá cestu k vládě osob a jejich svévole!

Když je někdo nechutný – např. rasista – zřejmě žádnou svobodu podle vás mít nemá a stát má mít rozsáhlé pravomoce s ním zatočit a bránit mu v jeho nenásilném projevu. Opatrnost ohledně moci státu a jeho donucovací síly je pryč, pokud stát zkrouhne ty ohavné. Jo, ale “malý” problém nastane, když stát s rozsáhlými represivními pravomocemi nebude jen v rukách těch osvícených a nebude potírat jen ty nechutné. Proto – aby se ze státu nestalo monstrum – máme ústavní omezení moci státu a nestranné zákony rovné pro všechny. Ale zřejmě, pokud jde o boj proti rasistům, jakákoli opatrnost není na místě a stát musí být všemocný! Ať jim to jen nandá! Co když se ale stát zaměří i na jiné?

A vůbec, není náhodou důsledkem Vašeho pojetí, že svoboda pro ty se špatným názorem nemá být žádná? Svoboda pro ty se správným názorem – ano; pro ty se špatným – nikoli! (Mluvíme o svobodě v soukromí, o svobodě nenásilně projevovat své mínění tím, že se někým stýkám a s někým nikoli. Nemluvíme o svévolném napadaní ostatních). Jaký ale vidíte důvod pro svobodu, proč je podle vás svoboda dobrá, je-li podle vás vůbec dobrá?

RJ

Asi se neshodneme. Já preferuji svobodu, společenskou rozmanitost a právo lidí vyjadřovayte svá mravní přesvědčení o tom, co je správné – a na jejich základě i jednat. Nevidím nic zlého na tom, když pani bytná chce pronajmout byt holce a ne muži, nebo když staromódní konzervativní paní chce pronajmout byt manželskému páru, ale již ne svobodnému páru. Vy chcete, aby cítění – útlocit – nikoho nebylo uraženo, a proto se zasazujete za to, aby stát vnucoval společnosti rovnostářské a nivelizující normy, které mají zajistit, že jakýkoli životní styl či mravní názor je plně všemi respektován.

Panu Ondřejovi: víte dobře, že ten příklad je nereálný. Ve svobodné společnosti – především ve velké, různorodé republice – mají zaměstnavatelé různé názory, mnozí jsou dokonce apolitičtí. Ale budiž, hrajme Vaši hru: předpokládejme, že je to tak, jak píšete. Budou zaměstnanci bezbranní? Nikoli, kolektivním vyjednáváním (kdo by kdy řekl, že budu pozitivně mluvit o roli odborů?) dají zaměstnavatelům najevo, že za těchto podmínek mohou jít do háje. Jinými slovy, když (potenciální) zaměstnanci odmítnou tuto podmínku zaměstnavatelů, ti nebudou mít zaměstnance a tedy ani zisky. Budou nuceni své podmínky přehodnotit.

Na druhou stranu, ano, tam, kde by zeměstnavatel chtěl ode mě komunistické přesvědčení, nikdy bych já sám tu práci nechtěl. Kde se lidem nelíbí mé názory, já se tam silou státu a jeho donucovacích zákonů vnucovat nebudu. Do klubu, který mě nechce, se vnucovat nebudu -
to by bylo ponižující a trapné. Navíc bych o tak hloupou společnost ani nestál – byla by neslučitelná s mou důstojností.

Křesťan má možnost se s lidmi, kteří chtějí od něho, aby se svého křesťanství vzdal, ve svobodné společnosti nestýkat. Navíc má možnost si založit firmu či podnikání své. Lidé nejsou děti, lidé jsou svéprávní a mohou se ekonomicky postavit na vlastní nohy. Ve svobodné, kapitalistické společnosti, ovšem. Uvažujete staticky a socialisticky. Realita taková není.

RJ