Poslanecká sněmovna má 18. dubna při hlasování o vetu Senátu rozhodnout, zda příjme tzv. antidiskriminační zákon. Doufejme, že jej poslanci odmítnou. Se vší odpovědností je nutné říci: antidiskriminační zákon představuje největší útok proti osobní svobodě od pádu komunismu v listopadu 1989 a největší útok proti tradičním hodnotám od schválení registrovaného partnerství.
Diskriminovat znamená rozlišovat. Rozlišme proto diskriminaci ze strany státu vůči občanům a diskriminaci mezi nimi navzájem – a posuďme, kdy je nespravedlivá. Základním principem má být rovnost před zákonem. Ústava proto všem garantuje stejná práva. Stát např. nesmí diskriminovat mezi občany na základě jejich barvy pleti. Státní diskriminace na základě věku je však oprávněná. Stát diskriminuje (rozlišuje) mezi občany, kteří věku 18 let ještě nedosáhli, a těmi, kteří jej už dosáhli. Občané do 18 let se těší speciální státní ochraně, ale na druhou stranu nemají právo podílet se na správě věcí veřejných.
Muži i ženy jsou si rovni v právech a důstojnosti, ale nejsou identičtí. Proto je přípustné, aby stát mezi muži a ženami v určitých ohledech diskriminoval (rozlišoval). Např. muži byli povoláváni k základní vojenské (či náhradní civilní) službě, zatímco ženy nikoli. I když tato služba byla zrušena, v případě ohrožení má stát ústavní pravomoc povolat občany do zbraně – a povolal by muže, nikoli ženy. Tato diskriminace je správná, neboť není dobré posílat ženy do první linie bajonetového útoku, zvláště těhotné.
A co diskriminaci v soukromoprávních vztazích? Diskriminuje-li stát mezi muži a ženami, zajisté totéž právo mají mít i občané. Co je zločinné na tom, když si žena založí firmu, v níž bude zaměstnávat jen ženy a tím ji učiní zvláštní, zajímavou? Mají být tento neškodný marketingový záměr – a s ním i svoboda smlouvy – zakázány? A co soukromé chlapecké internátní školy – tedy školy, jež při přijímání žáků diskriminují mezi kluky a děvčaty, neboť přijímají pouze chlapce – mají snad být taky rozmetány?
Státní rasová diskriminace je nepřípustná, ale co diskriminace v soukromém styku? Ten její typ, jenž je výrazně urážlivý k příslušníkům jiných ras – např. cedule na dveřích hospody „cikány neobsluhujeme“, či nápis v hotelu „černochy neubytujeme“ – je přípustné zakázat. Tento zákaz sice omezuje svobodu smlouvy, ale je ospravedlněn důvody společenské soudržnosti a stability. Avšak ty projevy soukromé rasové diskriminace, jež nejsou provázeny nenávistí vůči jiným etnikům, k lidské svobodě nezbytně patří. Mějme např. rómské hudební těleso. Co je špatné na tom, když si jeho vedoucí dá inzerát, že hledá hudebníky a zpěvačky – ale pouze Rómy? Má být tento projev svobody slova a tisku zakázán? Nesmí mít vedoucí rómského souboru svobodu rasově diskriminovat při přijímání do zaměstnání?
Vidíme, že diskriminace sama o sobě není zlem. Samotná civilizace je založena na diskriminaci mezi tím, co je dobré, správné, ušlechtilé a vznešené, a tím, co je zlé, špatné, hanebné a vulgární. Pokud společnost morálně nediskriminuje mezi prostitutkou a učitelkou dětí, mezi člověkem, který nabyl bohatství jako výrobce bot, a tím, kdo je nabyl jako pasák, pak civilizace skončila.
Zlem není rozlišovat (diskriminovat), nýbrž požadovat přijetí zákonů omezujících svobodu projevu, spolčování a smlouvy. Tyto tradiční svobody nám antidiskriminační zákon hodlá vzít. Bude-li schválen, ztratíme: Právo majitelky domu pronajmout byt pouze ženě, a nikoli muži. Právo majitele domu pronajmout byt manželskému páru, ale nikoli páru homosexuálnímu. Právo soukromé školy přijímat za žáky jen děvčata. Právo romské firmy zaměstnávat jen Romy. Právo skautských oddílů nepřijímat za instruktory homosexuály. Právo gay-klubu přijímat za barmany pouze homosexuály. Právo soukromého židovského gymnázia přijímat za žáky děti pouze židovských rodičů. Právo baptistické církevní školy přijímat za učitele jen věřící baptisty, atd.
Antidiskriminační zákon zakazuje taky diskriminaci na základě „přítomnosti mikroorganismů a organismů v těle, jež způsobují chronickou nemoc.“ Co to znamená? Co asi, skautský oddíl nebude smít odmítnout za instruktora nejen aktivního homosexuála, ale ani HIV pozitivního. Anebo taky někoho s leprou.
Co s autorem či vydavatelem inzerátu: „Hledám nevěstu; pouze ženu, bělošku, heterosexuální, katoličku, antikomunistku.“ Jen bůh – vlastně ďábel sám – ví, jak by autor inzerátu po přijetí antidiskriminačního zákona dopadl. Dopustil by se totiž diskriminace na základě pohlaví, rasy, sexuální orientace, náboženského vyznání a politického přesvědčení.
Tento příklad ukazuje, že podstatou soukromé sféry je právo rozhodovat o tom, s kým se sdružím a s kým ne, s kým se stýkám a s kým ne, s kým uzavřu smlouvu a s kým nikoli. Každé toto rozhodnutí obsahuje diskriminaci. Zákaz diskriminace v soukromém sektoru je pošlapáním svobody. Je totalitní svou logikou.
A svými prostředky. Antidiskriminační zákon ruší nutnou podmínku právního státu, presumpci neviny. Doposud: je-li někdo obviněn, je nevinný, nedokáže-li mu obžaloba vinu. Po přijetí zákona: bude-li někdo z diskriminace obviněn, bude vinen, nedokáže-li svou nevinu. Jak ale dokazovat svou nevinu?
Tož, hodně štěstí, nám všem, bude-li zákon přijat. Pak stát může rovnou stavět spoustu nových věznic; snadno je zaplní. Ne zločinci, ale lidmi, kteří byli až doposud považováni za nevinné, bezúhonné a svobodymilovné.
Pane Jochu, naprosto s Vámi souhlasim, pan Vilem si neuvědomuje, že chudoba byla vždy a bude. Navíc chudobu lze interpretovat různě. Jistá je jen jedna věc, že v našem realném světe omezených zdrojů (fakt, s kterým se musíme jednoduše smířit je, že všem se nedostane kolik chtějí, ale je nutno to nějakým způsobem optimálně rozdělit) je právě ona diskriminační svoboda hlavním faktorem umožńujícím pomoci chudým a potřebným. Mám přeci plné právo si zvolit zda budu pomáhat vdově s pěti dětmi nebo několikrát trestanému alkoholikovi. Já bych vždy volil tu první možnost a nemyslím si, že bych tím alkoholikovi omezoval jeho svobodu nebo z něj nějakým způsobem dělal méně člověka. Pouze jsem zvážil možnosti a svobodně se rozhodl. Správně či špatně? Pokuď dávám ze svého,tak Vám do toho nic není.
Ujišťuji vás, že nemám v úmyslu pronásledovat křesťany ani nikoho jiného. Na druhé straně si prosím uvědomte, že jste odpovědný za svoji argumentaci a tedy za to, jaké absurdity zde svým vypjatým odmítáním státního zasahování obhajujete. I váš článek hýřil kontrafaktuálními příklady jako je diskriminace při přijímání bělochů do romského orchestru, takže tvrzení o nereálnosti namítaných případů neobstojí. Myslím, že do situace, kdy se z vašeho stanoviska stala “karikatura”, jste se tedy přivedl sám svou neochotou přijmout námitky.
A nyní k věci: tomu zákonu podsouváte záměry, které nelze dokumentovat na základě jeho znění. Ten zákon uznává věcně odůvodněné případy diskriminace, nezavádí princip viny, jen povinnost prokázat, že případná diskriminace byla věcně odůvodněná. Nechám stranou logický lapsus vašeho tvrzení, že zákon zavádí presumpci viny, že není koncem právního státu a že presumpce viny je koncem právního státu. Rovněž všechny další pokusy o argumentaci spočívají v tom, že mi podsouváte extrémní stanovisko, které však nezastávám ani já ani zmíněný zákon. V soukromí má mít každý plné právo na libovolné jednání, jen se asi plně neshodneme na tom, co soukromí znamená. Když někoho chci zaměstnat, není to PLNĚ moje privátní záležitost, např. jistě není mým právem zaměstnat malé děti, zaměstnávat lidi v zdravotně likvidačních podmínkách atd. Obdobně v dalších oblastech.
Lze diskutovat o tom, zda zákon nezašel příliš daleko do svobod lidí, kteří by chtěli diskriminovat. Ale to nejde začít tím, že neobhajitelně odmítnu jakékoli státní zasahování jako takové.
Vilém Gutfreund
že svého oponenta nekarikuujete a věcně – vůbec ne hystericky, to ani náhodou – s ním polemizujete.
Jak laskavé připsat mu snahu udržet chudé v chudobě jen proto, že je proti státní nivelizaci společnosti; a nevidět, že smyslem oné snahy nivelizovat je zabránit lidem svobodně vyjadřovat svá mravní přesvědčení. Např. zabránit dobrovolné, nestátní skautské organizaci odmítnout homosexuálního instruktora.
Křesťané tady byly 2000 let vzdor persekucím (“sanguis martyrum, semen christianorum”) a tento zákon ke svému přežití nepotřebují. Ona křesťanská matka s 5 dětmi nebude ve společnosti křesťankou jedinou, že ne? Zajisté tam jsou i křesťané jiní, jak zaměstnavatelé, tak lidé, kteří lásku a pomoc k bližnímu – charitu – berou vážně. Byl to právě fakt, že stát neurčoval, kdo má koho zaměstnat, jenž umožnil, že neoblíbené menšiny – katolíci v Británii, hugenoté ve Francii a židé všude – vůbec materiálně přežili a prosperovali (více-méně). Bylo to umožněno systémem pluralitního vlastnictví soukroméího majetku a možností volného nakládání s ním. Ve státě socialistickém (ovládajícím veškerý majetek) neoblíbené menšiny živoří, nebo zemřou hladem.
Samotný antidiskriminační zákon není koncem právního státu, ale zrušení presumpce neviny -a nastolení presumpce viny – již ano. Pane Viléme, prosim Vás, vysvětlete, jak je zrušení presumpce neviny slučitelné s vládou práva a zákona; jak neotevírá cestu k vládě osob a jejich svévole!
Když je někdo nechutný – např. rasista – zřejmě žádnou svobodu podle vás mít nemá a stát má mít rozsáhlé pravomoce s ním zatočit a bránit mu v jeho nenásilném projevu. Opatrnost ohledně moci státu a jeho donucovací síly je pryč, pokud stát zkrouhne ty ohavné. Jo, ale “malý” problém nastane, když stát s rozsáhlými represivními pravomocemi nebude jen v rukách těch osvícených a nebude potírat jen ty nechutné. Proto – aby se ze státu nestalo monstrum – máme ústavní omezení moci státu a nestranné zákony rovné pro všechny. Ale zřejmě, pokud jde o boj proti rasistům, jakákoli opatrnost není na místě a stát musí být všemocný! Ať jim to jen nandá! Co když se ale stát zaměří i na jiné?
A vůbec, není náhodou důsledkem Vašeho pojetí, že svoboda pro ty se špatným názorem nemá být žádná? Svoboda pro ty se správným názorem – ano; pro ty se špatným – nikoli! (Mluvíme o svobodě v soukromí, o svobodě nenásilně projevovat své mínění tím, že se někým stýkám a s někým nikoli. Nemluvíme o svévolném napadaní ostatních). Jaký ale vidíte důvod pro svobodu, proč je podle vás svoboda dobrá, je-li podle vás vůbec dobrá?
RJ
pane Lochotíne,
že pan Joch si nepřeje nivelizovat společnost, přeje si zachovat rozmanitost, a k té přeci patří i bezdomovci a hladovějící. Kvůli odstranění chudoby se přeci nepřipravíme o možnost pomáhat cikánům tradičně podle svého vkusu rozdáváním starých hadrů a nechutných polévek z charity a NEZNIVELIZUJEME je na lidi. Navíc bychom tím trestuhodně narušili svobodné soukromí rasistů a tím rozbili základ právního státu.
křesťan má možnost si založit firmu či podnikání své. Zvlášť když ten křesťan je náhodou osamělá matka se základním vzděláním a pěti dětma, kterou v každý firmě odmítají hned jak ji uviděj a ani se nesnažej zastírat, že důvodem je tmavá kůže. Takovej křesťan se ekonomicky postaví na vlastní nohy natošup, ve svobodné, kapitalistické společnosti, ovšem.
K panu Vilémovi: souhlasím s tím, aby stát v době války měl mimořádné pravomoci použít majetků, osob i životů občanů; ale ten důvod není samoúčelný. Tím důvodem je uhájit svobodnou společnost, v níž stát tyto mimořádné pravomoci v době míru mít nebude.
Asi se neshodneme. Já preferuji svobodu, společenskou rozmanitost a právo lidí vyjadřovayte svá mravní přesvědčení o tom, co je správné – a na jejich základě i jednat. Nevidím nic zlého na tom, když pani bytná chce pronajmout byt holce a ne muži, nebo když staromódní konzervativní paní chce pronajmout byt manželskému páru, ale již ne svobodnému páru. Vy chcete, aby cítění – útlocit – nikoho nebylo uraženo, a proto se zasazujete za to, aby stát vnucoval společnosti rovnostářské a nivelizující normy, které mají zajistit, že jakýkoli životní styl či mravní názor je plně všemi respektován.
Panu Ondřejovi: víte dobře, že ten příklad je nereálný. Ve svobodné společnosti – především ve velké, různorodé republice – mají zaměstnavatelé různé názory, mnozí jsou dokonce apolitičtí. Ale budiž, hrajme Vaši hru: předpokládejme, že je to tak, jak píšete. Budou zaměstnanci bezbranní? Nikoli, kolektivním vyjednáváním (kdo by kdy řekl, že budu pozitivně mluvit o roli odborů?) dají zaměstnavatelům najevo, že za těchto podmínek mohou jít do háje. Jinými slovy, když (potenciální) zaměstnanci odmítnou tuto podmínku zaměstnavatelů, ti nebudou mít zaměstnance a tedy ani zisky. Budou nuceni své podmínky přehodnotit.
Na druhou stranu, ano, tam, kde by zeměstnavatel chtěl ode mě komunistické přesvědčení, nikdy bych já sám tu práci nechtěl. Kde se lidem nelíbí mé názory, já se tam silou státu a jeho donucovacích zákonů vnucovat nebudu. Do klubu, který mě nechce, se vnucovat nebudu -
to by bylo ponižující a trapné. Navíc bych o tak hloupou společnost ani nestál – byla by neslučitelná s mou důstojností.
Křesťan má možnost se s lidmi, kteří chtějí od něho, aby se svého křesťanství vzdal, ve svobodné společnosti nestýkat. Navíc má možnost si založit firmu či podnikání své. Lidé nejsou děti, lidé jsou svéprávní a mohou se ekonomicky postavit na vlastní nohy. Ve svobodné, kapitalistické společnosti, ovšem. Uvažujete staticky a socialisticky. Realita taková není.
RJ
že Roman Joch neodpověděl Mirkovi na jeho námitku. Zformuluji ji znovu a konkrétněji: kdyby po listopadu 1989 zprivatizovali podniky s 99 % pracovních míst staré struktury a jejich zaměstnanci u nich museli podepisovat papír “Slibuji na svou čest, že budu volit KSČM”, jinak by přestali být zaměstnanci, hájil by Roman Joch svobodu těchto zaměstnavatelů soukromě diksriminovat, koho chtějí zaměstnat (vždyť přece se jim jiné než komunistické názory jeví jako odporné a oni přece mají právo neposkytovat obživu lidem zastávajícím odporné názory, nebo ne)? Kdyby ekonomickou sféru ovládli ateisté nebo pohani, kteří by po každém svém zaměstnanci požadovali, aby se zřekl křesťanského náboženství, jednalo by se taky o “svobodu smlouvy a spolčování”?
skvěle řečeno, souhlasím
Nechci se zabývat ani tolik širšími souvislostmi ideových stanovisek, údajný komunismus mého stanoviska nestojí za řeč, jak z argumentace beztak vyplyne.
Svoboda je, jak správně konstatujete, právo jednat podle svého s tím, že se ze svých motivů nikomu nezodpovídáme, nepotřebujeme žádné povolení, můžeme jednat i nesprávně. Vázat to na majetek je omyl, jak v tom, že by vlastnictví bylo takto chráněno (viz výše), tak v tom, že by tato ochrana příslušela právě vlastnictví (týká se pobytu, projevu, sdružování, uzavírání smluv atd.).
Svoboda majitele je podstatně důležitější než právo někoho bydlet v jeho domě, proto je jí správně dávána přednost, majitel MÁ TEDY PRÁVO NA SVÉVOLI určitého druhu, všimněme si omezenou, neboť například v době válečného konfliktu by se nikdo neptal, zda jeho dům smí použít jako obranné zařízení, pokud by to bylo nutné, a toto potlačení vlastnické svobody BY BYLO omezením svobody, nikoli však komunismem.
Proto mne překvapuje, že v závěru v rozporu s vlastními tvrzeními mluvíte opět o majetku. Jeho užívání je nutně vždy regulované, a zejména v oblastech, kde samo jeho užívání zahrnuje již další lidi, jako zaměstnání, bydlení apod., je oprávněně předmětem regulace, což je fakticky nepochybné, ale též normativně správné. Proto stát může stanovit podmínky, za kterých bude probíhat zaměstnávání, přijímaní do něj atd., stejně jako nájemní bydlení. JE to zásah do svobody majitelů, a to v určitém rozsahu oprávněný. Neschopnost vidět, že to není totéž jako TOTÁLNÍ OPRÁVNĚNÍ k jakémukoli zásahu, nýbrž že jsou zde jako často v rozporu dva zájmy, které je nutné udržet v rovnováze, je skutečně tragické, protože vede k zaslepené absolutizaci jednoho zájmu, zde vlastnictví, iracionálním resentimentům, ztrátě schopnosti racionálně uchopit problematiku a nahrazení myšlení demagogickými výkřiky typu “konec právního státu”, čímž se pouze neomylně prozrazují meze myšlení jejich původců a jistá nedostatečnost jejich občanského vědomí.
Vilém
4 juanito
No tak jako ftip tento příspěvek není špatný….
KS